Ríša Arleth (2006)
Ahoj Zálesáci. Musíme se pochlubit. Dnes jsme si s Ríšou konečně udělali pořádný výšlap na Kraví Horu. Z Třeboně přes Nové Hrady, Šejby a Terčino údolí. Celkem jsme najeli 96 km. Krásná neděle. Díky vám ho to opravdu začalo bavit a já jsem za to neskutečně rád...
Díky. Richard Arleth starší (otec Ríšy), 7.8.2016
Martin (2004) & Dan (2005)
Jirka (2002) & Tom (2001)
Filip Otepka (1999), gymnázium Třeboň
Pro dnešní
rozhovor jsem si vybral bikera Filipa Otepku z týmu Z Bike Team Třeboň.
Takže Filipe,
já tě tu u nás v improvizovaném studiu vítám a hned na úvod tě poprosím,
abys nám řekl něco o sobě. Předávám ti slovo.
Děkuji
moc. Jmenuji se Filip Otepka, jsem z Lužnice. Chodím na gymnázium
v Třeboni. Měřím 164 cm a vážím 45 kg. Na kole jezdím již dlouho, ale
dříve jsem kolo úplně nenáviděl. Jako ostatní sporty mám rád florbal, hokej,
badminiton a stolní tenis. Na kole jezdím i mimo tým, ale to mne moc nebaví. Také
jezdím 10 km na kole do školy.
Toto mi stačí.
Pojďme přejít k závodění. Co tě k němu přivedlo a jak si se vlastně vůbec
dostal k horskému kolu?
Na
mém prvním táboře jsem dostal návrh jet se podívat na závody do Horní Cerekve. Nejprve
se mi moc nechtělo, ale nakonec jsem jel. Závody mne nějak chytly. Poté jsem se
jel podívat ještě na jiné závody a tam jsem si upevnil svůj názor. Příští dvě sezóny
jsem už jezdil. A
docela úspěšně až do… Na výjezdu v Novohradských horách jsme šplhali do
kopce po kamenech s kolem na zádech. Musel jsem vystoupit na kamen, který
byl o hodně výš. V tu chvíli se mi podlomilo koleno. Tím mé závodění na
rok a půl skončilo. Doufám ale, že příští sezónu 2014 stihnu.
Máš ještě
nějaká jiná kola?
Ano
mám. Kromě horáka mam ještě skládačku. To je moje normální kolo, na kterém
jezdím po Třeboni, když potřebuji něco zařídit. Dále mam triala, na kterém
skáču jen tak pro zábavu. Také se na něm krásně učí technika jízdy.
A největší zážitek ze závodů?
Můj největší
zážitek je ze závodů z Dobříše. Hned na startu při kontaktu mi soupeř tácem
nařízl nohu. Závod jsem jel dál a až do 3. kola jsem o tomto zranění vůbec nevěděl.
Hned po odjetí závodu jsem nasedl do sanitky a ta mne odvezla do nemocnice, kde
mi ránu zašili. Doktor se při šití zděsil, protože tác jen o chlup minul mojí achylovku.
Jaké roční období máš na kole
nejradši?
Máš ve světě
biků nějaké bikery, kteří tě nějakým způsobem inspirovali?
Ano
mám. Oba jsou to Češi. Asi můj největší vzor je Josef Dressler a hned druhý je
Jaroslav Kulhavý. Josefa Dresslera mám z biketrialu.
Máš za sebou
nějaký velký pád?
Naštěstí
ne. Nějaký ten pád samozřejmě za sebou mám. Asi nejhorší byl, když jsem se učil
maula. Přejížděl jsem asi 50 cm hlubokou díru plnou bláta. Málo jsem se
odrazil, spadl a kolo mi spadlo na záda. Až se divím, na to jaké věci na kole
dělám, že těch pádů není víc, ale nerad bych to zakřikl.
No asi by jsme
už měli končit, takže já ti děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí do budoucna.
Děkuji
moc. A držte mi palce.
Rozhovor sám
se sebou vytvořil a sepsal Filip Otepka 7. 5. 2013
Takže Martine, já tě tu u nás v improvizovaném studiu vítám a hned na úvod tě poprosím, aby jsi nám řekl něco o sobě.
Moc děkuji za milé přivítání a teď tedy něco o mě. Takže jsem 185 cm vysoký, 63 kg vážící pohledný kluk (smích), který se narodil v Třeboni. Bikům jsem se věnoval už od mládí a do teď mě to nepřestalo bavit. Ve svém volném čase si ale rád zahraju i třeba fotbal. No a to je asi všechno z těch důležitějších informací ...
No dobrá, přejděme tedy k závodění. Co tě k němu přivedlo a jak jsi se vlastně vůbec dostal k horskému kolu?
Vlastně ani sám nevím. Prostě jsem se jednoho krásného dne přihlásil do místního oddílu Zálesáci, pak se k tomu přidal i takový upgrade Z Bike Team Třeboň a nakonec jsem se rozhodl vyrazit spolu se staršími a zkušenějšími na závody. Ještě doteď si pamatuji na svůj první závod Okolobudějc. Jinak jestli se ptáš na moje kolo, tak to je Author Egoist 2010, kterému já osobně přezdívám zkráceně ,,EGO,,. Kdyby tě zajímali i předchůdci Ega tak to byl můj mrštný býk Author Context 2008. Samozřejmě jsem měl i další kola, ale tohle je asi taková elitní dvojka.
Máš nějaké zážitky ze závodů?
Z každého závodu si odnesu několik skvělých zážitků. Snem každého závodníka je asi jet v čele závodu za motorkou a právě to jsem zažit i já! Ano, bylo to v jednom takovém amatérském závodě, kdy jsem již od samého začátku jel na čele závodu za motorkou a každým kilometrem mi sebevědomí jen a jen narůstalo. Opravdu skvělý zážitek!
Kolik kilometrů jsi stihl za letošní rok najezdit?
Pravděpodobně čekáš, že ti tady řeknu, jak mám nějakých x tisíc, ale realita je taková, že pouhých 470 km. Ano je to tak, byl jsem nějakou dobu nemocný, ale samozřejmě se snažím vše dohnat častějšímy individuálními výjezdy.
Máš nějaký talisman?
Ano, moje bikové brýle jsou můj talisman. Ale mám jich i mnohem více. Třeba nad mojí postelí visí jen a jen zlaté medaile, které mi dodávají štěstí. A po závěrečném závodu minulé sezóny 2012, kdy bylo pořadí nejisté až do samého konce seriálu a já bojoval o vítězství, jsem k nim přidal i můj zatím jediný pohár ze závodů. Ještě bych asi mohl dodat, že den před závoděním provádím takové malé soustředění těsně před tím, než jdu spát. Probíhá asi takto: lehnu si na koberec, v mé fajné mp3 si pustím nějaký parádní song od mé oblíbenkyně Lindey Stirling a prostě jen tak ležím a přemýšlím o nadcházejícím závodu. Možná vám to přijde divné až ulítlé, ale mě to pomáhá. Tedy alespoň po psychické stránce.
Máš ve světě biků nějaké bikery, kteří tě nějakým způsobem inspirovali?
Vyloženě inspirovali, tak to se říci nedá, ale mám několik svých oblíbenců, kterým opravdu fandím. Z ČR to jsou Jaroslav Kulhavý, Ondřej Cink, Martin Stošek a Jan Vastl. No a ze zahraničí to je Christoph Sauser a bohužel nedávno zesnulý Burry Stander. Samozřejmě ale fandím i mnoha dalším českým i zahraničním bikerům.
V jakém období/počasí se ti nejlépe jezdí?
Zima, bláto, déšť, sníh ...... Tak to rozhodně NE! Tuhle kombinaci opravdu nesnáším a když je zrovna takhle, nejradši bych vůbec ven nevyjel. Nejradši mám teplo, ale ne nijak velké. Já mám asi jako jediný takovou malou zvláštnost. Moje výkonnost se hýbe spolu s tím, co mám zrovna na sobě. Čim více jsem navlečený, tím hůře se mi jede a naopak. Ano zní to divně, ale je to tak.
Prozraď nám něco blíže o ZBT.
Nevím moc, co bych vám povídal, ale určitě jsou tam podle mého skvělí lidi a bajkeři a já jsem rád, že jezdím právě za ně.
No asi by jsme už měli končit, takže já ti děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí do budoucna.
Díky moc za pozvání a určitě mě přijďte podpořit i na závody.
Rozhovor sám se sebou vytvořil a sepsal Martin Pikl 18.4.2013
Podobně jako k rybaření zase syn Ondřej, který s tím začal jako první. A protože mě nebavilo čekat až se vrátí z tratě, tak jsem to zkusil také. A dnes nelituji. Výhodou pro závodění je moje vrozená soutěživost a houževnatost. Nevýhodou technika jízdy. V tom jsou ty kluci mnohem lepší a šikovnější. Naštěstí se zatím všechno vždy samo zahojilo, až na ten zub.
Zub?
Přesně řečeno moje tenkrát již hodně zaplombovaná stolička nevydržela cvaknutí zubů při pádu přímo na hlavu a rozpadla se. Nerad o tom mluvím, bylo to totiž ode mne hloupé. A ještě je to zdokumentované! Video "Šutrák na Radíkově" snad alespoň slouží jako odstrašující příklad pro oddílové začátečníky. Je na něm vidět spousta chyb. A hlavně ta největší, když něco neumíš, tak zbytečně neriskuj.
Který závod GALAXY série je podle tebe nejtěžší?
Určitě ten "Přes tři vrchy Vysočiny" v Horní Cerekvi. Ale všechny závody, pokud je neflákáš, bolí. Ale za ten pocit po dojetí to zatím vždycky stálo.
A největší zážitek ze závodů?
Jednoznačně KRAKATIT Dobříš v srpnu 2010, ze kterého je i moje profilová fotka. Chcalo už týden před a i o závodě. Každý si asi vybaví ty špinavé obličeje fárajících horníků. Tak tak to přesně vypadalo v cíli. Závod je blízko Prahy a mě těšilo zařezávat Pražáky, hlavně ty na mnohem lepších a dražších kolech. Jenom v kole to prostě není.
Jaké roční období máš na kole nejradši?
Paradoxně zimu, kdy jsou výjezdy na sněhu. Udržet se s bajkem ve vyjeté koleji od auta je možné, zábavné a ještě se učíš zvládání smyku. Neocenitelný návyk pro krizové okamžiky při závodech. Letos poprvé jezdím i v zimě do práce do Budějc, jen když sněží, tak to chce lyžařské brýle. Někdo si sice klepe na čelo.... Jura zase ujíždí na bivakování při - 20 °C. To bych já zmrznul.
Co oddíl?
Jako všude je to o tom, jaká se udělá parta a jaká nálada v ní převládne. Přímo jsem nezažil generaci Joxe, Herdy, Hláska atd. Kluci byli podle všeho hodně šikovní a dělali spoustu věcí. Dnešní junioři jsou trochu v jejich stínu. Škoda i že odešel vyhlášený technik Sid. Na druhou stranu jsme dnes rádi za každé dítě v oddíle. Není jich moc. Jura a Uršula ale naštěstí pořád zůstávají :-) Rodičům bych vzkázal, že investice do kola je nakonec hlavně investicí do rozvoje jejich dítěte.
Kdo má šanci letos?
Končí silný ročník juniorů. Situace se až překvapivě mění každým rokem. Kdo byl poslední je první a naopak. Příkladem je eliťák Morávek a Koky. Ale je to dobře, jenom důkaz toho, že každý má šanci a záleží jenom na něm, kolik sám chce tomu obětovat. Svůj tip si ale nechám pro sebe. Sám na sobě letos zkouším vliv najetých kilometrů. Dneska mám zrovna první tisícovku!
Tak to gratuluji. A co říci na závěr?
Víš, největší paradox je, že jsem si nikdy nechtěl koupit horáče. Dnes mám v garáži zcela zbytečně treka s vidlí, kterého jsem si, netuše zásadní změny v blízké budoucnosti, koupil pod stromeček 2008, přesně rok před nákupem horskýho.
Sám sebe se ptal 7. dubna 2013 Pítrs.
Žádné komentáře:
Okomentovat